Historie pojišťovnictví
Lidé byli od pradávna sužováni strachem, obavami i nejistotou. Proto vzniklo pojištění, které zabezpečuje občanům právo na výplatu peněžních prostředků k úhradě potřeb, které vznikají z nahodilých událostí jedná se o takzvanou svépomoc.
Přesné důkazy o existenci různých druhů životního pojištění a pojištění majetku máme už ze starověku, kde u kulturních národů vznikají rozmanitá sociální zařízení, která lze považovat za předchůdce majetkových a životních pojištění. Jsou dochovány zmínky o zájmových skupinách lidí, kteří se finančně zabezpečovali pro případy invalidity, úmrtí a pohřbů. Rovněž byl dobře propracován systém financování staveb.
Některé práce o dějinách uvádějí, že již ve starém Egyptě uzavírali kameníci vzájemné dohody o společném krytí výdajů na pohřby z pravidelně vybíraných příspěvků (asi kolem roku 2500 př. n. l.). Přibližně z doby 2000 let př. n. l. (za vlády babylónského krále Chammurabiho ve staré Babylónii) se dochovaly záznamy na hliněných destičkách o sdružení majitelů velbloudů, které zabezpečovalo své členy proti ztrátám, které s sebou přinášelo provozování obchodu a dopravy pomocí karavan. Dále např. ve staré Indii existovalo pojišťování úvěru u určité kasty obchodníků (asi 1000 let př. n. l.). Staří Féničané zase vymysleli jakési dopravní pojištění lodí i nákladů.
V Athénách se v textech řečníka Lysia z let 450 - 367 př. n. l. dochovala zmínka o určitém sociálním pojištění, kterým byli odškodňováni občané zmrzačení v bojích za vlast. Z doby existence římského impéria jsou dochovány zmínky o zájmových skupinách lidí, kteří se finančně zabezpečovali např. pro případ invalidity a úmrtí.
Světová Říše římská, která byla vybudována na moci politické a finanční, se v době stěhování národů rozpadla. S jejím zánikem zanikly i ideje pojišťování a další vývoj v této oblasti se bohužel pozastavil.
Vývoj pojišťovnictví od středověku
V Evropě na přelomu 11. a 12. století začaly s rozvojem obchodu a řemesel vznikat větší skupiny, které pociťovaly potřebu sdružovat se v zájmu přežití. Utvářely se různé rodinné svazky, nazývané gildy. Z nich postupně vzešly řemeslnické cechy, jejichž význam se udržel do 18. století. Cechy zakládaly četné mistrovské a tovaryšské pokladnice či bratrstva za účelem podpory členů v nemoci a poskytování pohřebného, čímž byly dány opět základy pojišťování. Kupecké gildy poskytovaly nejen právní a někdy i fyzickou ochranu (ozbrojené skupiny na ochranu kupeckých vozů), ale i vzájemné pojištění pro případ smrti, nemoci, úrazu, krádeže, dokonce i pojištění lodní dopravy a požární pojištění.
První dochovaná pojistná smlouva je ze dne 13. dubna 1379. Byla podepsána v italské Pise a zahajuje éru námořního pojištění.
První řádná požární pojišťovna vznikla v Hamburku roku 1676 jako "Generální požární pokladna".
Největší pojišťovací systém LLOYDS vznikl v roce 1687 z kavárny pana Edwarda Lloyda, kde se scházeli kupci, makléři a námořníci a on pro ně organizoval výměnu informací o námořní přepravě. Na základě těchto informací vybudoval pan Lloyd největší informační centrum o pohybu lidí, zboží, o haváriích a jejich pojišťování.
Makléř (broker), který dostal pokyn, aby pojistil určitou loď, její náklad a posádku, obcházel s archem papíru hosty a v kavárně a každý zájemce na papír zaznamenal částku, za kterou byl ochoten ručit. Podle dílčích podílů pak bylo vypočteno pojistné, které zákazník upisovatelům zaplatil.
V souvislosti s rozvojem pozemní dopravy v Evropě vznikalo pojištění odpovědnosti za škody. Počátky tohoto pojištění nacházíme ve Francii v podobě pojištění odpovědnosti z provozu koněspřežné dopravy.
Souběžně s pojištěním majetku se rozvíjí i pojištění rizik týkajících se zajištění života lidí. Od počátku 15. století vznikají nové smlouvy, které se již podobají dnešnímu důchodovému pojištění. V 16. století dochází převážně v Anglii, Flandrech a Holandsku k rozvoji tzv. rentových důchodů. Zároveň významný holandský státník Jean de Witte dal jako první početní podklady nového způsobu pojištění. Pojišťovaly se jím důchody nazývané "tontiny" (název je po italském lékaři Tontim, který opět jako první začal vědecky zpracovávat pravděpodobnost délky lidského života).
Vývoj životního pojištění
V šestnáctém století se zrodilo životní pojištění, jak je známe dnes. První zaznamenaná životní pojistka byla uzavřena 18. června 1583. Tehdy pan Richard Martin uzavřel smlouvu na život Williama Gybbonse na období 12 měsíců na pojistnou částku /nebo hodnotu / 382 liber. William zemřel 9. června 1584, právě před uplynutím dvanácti měsíců.
Tato jednoduchá smluvní forma pokračovala až do 18. století, kdy byly v Anglii zavedeny dva zákony k systematičtějším základům životního pojištění. Až do té doby mohli jednotlivci uzavírat životní pojistku na kohokoliv, např. na vojáky odcházející do války, s nadějí, že osoba zemře a majitel pojistky rychle zbohatne. Roku 1708 bylo zakázáno sázet na válku a roku 1774 byl zaveden pojem pojistný zájem. Majitel pojistky musel napříště prokázat, že smrtí pojištěného finančně tratí.
Posledním krokem k dotvoření základů životního pojištění byly vědecké základy výpočtu pojistného. Roku 1756 odmítli pojistit matematika Jamese Dodsona vzhledem k věku, protože v jeho 46 letech to považovali za přílišné riziko. Pustil se tedy do práce, aby vytvořil svůj vlastní plán. Musel brát v úvahu věk každého člena při vstupu do projektu a délku času, po který v něm zůstával.
Dodson studoval všechny dostupné údaje o průměrné délce života, náhrobky, knihy narození, atd. a výsledkem jeho snah bylo vytvoření tabulek prémiových sazeb. Každý by mohl nechat pojistit svůj život za určitou částku peněz na určitý počet roků. Vše, co musel klient udělat, bylo zaplatit paušální roční pojistné vypočítané podle věku a pojistného období smlouvy. Dodson rozprostřel riziko na celou skupinu a riziko klienta na období smlouvy. Vysoké náklady pojištění "staršího klienta" se vyrovnaly nižšími náklady, když šlo o "klienta mladšího".
Historie pojišťovnictví v českých zemích
V dobách, kdy byly české země součástí habsburské monarchie, byly za největší nebezpečí považovány požáry. Nejenže ohrožovaly majetek bohatých i chudých bez rozdílu, ale často přinášely také ztrátu pracovních příležitostí. Především zemědělství, které zajišťovalo většinu příjmů a naléhavě vyžadovalo ochranu.
Císařovna Marie Terezie svými osobními dopisy a patenty podněcovala zakládání pojišťoven. Zpočátku se snažila poškozeným pomáhat dobročinnými akcemi různého druhu. Jednou z nejvýznamnější bylo založení Fondu na úhradu škod vzniklých požáry, povodněmi a nepřízní počasí.
Po vzoru sousedních německých států začaly koncem 18. století vznikat i v habsburské monarchii vdovské a sirotčí penzijní ústavy. Nejstarší z nich byl Olomoucký všeobecný vdovský a sirotčí penzijní ústav založený roku 1793. Druhým ústavem tohoto typu byl Uherský ústav založený roku 1797, po něm následovaly dva ústavy: Pražský ústav pro občany provozující živnost a Pražský zabezpečovací ústav pro muže.
V českých zemích byla právní úprava pojištění a pojišťovnictví upravena patentem císaře Františka I. ze dne 4. září 1819, jímž se povolovalo pojištění jako soukromé podnikání. Vznikly Pojišťovací společnost Přístav Komárno, Zemská požární pojišťovna a Vzájemná požární pojišťovna pro Horní Rakousy se sídlem v Linci. Dále pak roku 1822 Azienda Assicuratrice v Terstu.
Nejvýznamnější z prvních novodobých životních pojišťoven v habsburské monarchii byl "Všeobecný zaopatřovací ústav pro poddané rakouského císařského státu", který vznikl 1. března 1823. Do této první fáze zakládání "domácích" pojišťoven spadá i založení První české vzájemné pojišťovny (1827) v Praze a Moravsko-slezské vzájemné pojišťovny Brno (1830).
Hospodářsky sílící česká buržoazie pociťovala stále naléhavěji potřebu vlastní pojišťovny specializované na životní pojištění, jež dosud plně ovládaly vídeňské, terstské a částečně i budapešťské pojišťovny. Roku 1869 vznikly v Praze dvě české pojišťovny - Slavia a Praha.
Slavia, která se prezentovala jako česká vlastenecká pojišťovna, zahájila svou činnost jako ryzí životní pojišťovna. Původně byla zaměřena na 3 oblasti, z nichž první se zabývala pojištěním na dožití, druhá pojištěním na úmrtí a třetí zahrnovala tzv. spolky pro vzájemné dědění. Zvláště zajímavé jsou snahy Slavie rozšiřovat teritoriální hranice svého působení. Již v roce 1869 začala Slavia pracovat mimo Čechy. Vedle Moravy a Slezska (byla zřízena filiálka v Olomouci) se vedoucí představitelé pojišťovny zaměřili i na slovanský jihovýchod Evropy, na Srbsko a Rusko.
Druhá pojišťovna Praha zůstala až do konce své existence ryzí životní pojišťovnou. Protože se zaměřila na vybraný okruh osob, kterým nabízela životní pojištění, udržovala si poměrně stabilní okruh pojistníků. Nárůst jejího obchodu se nezvyšoval tak rychle jako u pojišťovny Slavie, která se zaměřovala na širokou veřejnost.
Až do konce 19. století české pojišťovny Slavia, Praha a německá Concordia hrály na pojistném trhu životního pojištění v Rakousko-Uhersku jen nepatrnou roli (2,5-3%). Převážnou část životních pojištění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku upisovaly i nadále vídeňské, terstské a budapešťské pojišťovny a zahraniční pojišťovací ústavy.
Na první místo - co do počtu pojistných smluv i přijatého pojistného - se propracovaly pojišťovny Německé říše.
Od přelomu 19. a 20. století bylo životní pojištění nejvýznamnějším druhem pojištění v Rakousko-Uhersku. Předstihlo i požární pojištění, pokládané do té doby za nejdůležitější. Hlavní roli hrálo pojištění pro případ úmrtí, menší úlohu pak pojištění na dožití a s ještě větším odstupem následovalo pojištění důchodové. Stále více se prosazovalo sdružené pojištění pro případ smrti nebo dožití.
V období před 1. světovou válkou dochází k dalšímu rozvoji pojišťoven a nárůstu jejich počtu. Vznikají např. Pražská městská, Rolnická, Plaňanská, Albrechtická, Hasičská, Koruna, Patria, Moldavia- Generali, atd.
První světová válka znamenala určité zakolísání v oblasti pojišťovnictví, ale po jejím skončení se pojištění začalo vcelku dobře rozvíjet. V českých zemích však víceméně stagnovalo. Válečná léta prokázala prozíravost vedení těch pojišťoven, které své přebytky ukládaly především v nemovitostech a ne v hotovosti, která tehdy podléhala rychlému znehodnocení. První světovou válkou byl přerušen úspěšný rozvoj pojišťovnictví z období přelomu 19. a 20. století. Svědčí o tom skutečnost, že v létech 1914-1918 nevznikla v českých zemích jediná pojišťovna.
Důsledky 1. světové války měly značný vliv na vznik dalších pojišťoven - Slovanská, Všeobecná, Čechoslavie, Slovenská, Legie, Merkur, Labe, Union, Národní, Prudencia, Atlas, Domov, Slovakia, Karpatia, Republikánská a další. V pozdější době stále více sloužily některé pojišťovny přímo zájmům určitých politických stran, a docházelo tak i k zneužívání jejich kapitálu. V pojišťovnictví dochází k rozšíření spolupráce se zahraničním kapitálem. Z významných zahraničních pojišťoven si připomeňme působení italských pojišťoven "Assicurazioni Generali" a "Riunione adriatica di sicurta" a švýcarské Helvetia.
